Článek, který se nevešel do poličského měsíčníku Jitřenky, zde se ale uplatní:
Tak jako každý rok jsme i letos završili naši skautskou činnost táborem. Natěšení na prázdninové dobrodružství jsme se 16. července sešli jako tradičně na nábřeží, kde na nás čekal autobus, který nás odvezl nás na znovuzískané tábořiště Nedvědička u Bystřice nad Pernštejnem. Tentokráte nás hned na začátku čekal úkol nejdůležitější, a to postavit tábor. Světlušky, vlčata, skauti i roveři, všichni si na vlastní kůži zkusili, jaké to je stavět podsadové stany, tee-pee či připravit kuchyni. Letos jsme se ocitli v roce 1607 na území, kde žili indiáni. Zde se odvíjel příběh Pocahontas, zažili jsme připlutí bílých mužů, kteří hledali na našem území zlato. Žili jsme život indiánského kmene, vyráběli luky, šípy. Jako indiáni jsme si obstarávali i potravu na zimu – lovili jsme bizony. Zároveň jsme chránili i svá obydlí před zlými duchy, a to pomocí lapačů snů, které jsme vyráběli. Zpívali jsme indiánské písně a pořádali výpravy na území, kde žili bílí lidé. Společně jsme objevovali kouzlo příběhu, který končí porozuměním mezi bělochy a indiány. Stejně tak jako každý rok táborové dny doslova uletěly a nám nezbylo než vrátit se domů s přáním, abychom se zase za rok sešli a prožívali léto stejně krásné jako letos.
Petra Habrmanová